Jobs
Z okna videl presne na misto, kde stala Harriet Vangerova. Jedna ze dvou drevenych budov na pozadi jiz zmizela a misto ni tu byl ctverhranny cihlovy dum. V zachovanem drevenem domku se v roce 1966 nachazelo papirnictvi; nyni v nem byl obchod se zdravou vyzivou a solarium. Mikael zavrel okno, podekoval prodavaci a omluvil se, ze obtezoval. Pak dosel zpet na ulici a postavil se na misto, kde tehdy stala Harriet. Jako vhodny ukazatel mu poslouzil bod mezi oknem horniho patra obchodu s konfekci a dvermi do solaria. Otocil hlavu stejnym smerem jako tehdy ona. Podle jeho nazoru se Harriet divala smerem k rohu budovy, v niz byl obchod s panskou modou. Byl to naprosto obycejny roh domu a za nim se skryvala pricna ulice. Cos tam videla, Harriet. Mikael zastrcil fotografii do tasky pres rameno a dosel pesky k parku u nadrazi, kde se posadil na zahradku restaurace a objednal si cafe latte. Byl naprosto otresen. Anglicky se tomu rika new evidence, jinymi slovy "novy dukazni material". Mikael najednou objevil neco zcela noveho, ceho si pri vysetrovani preslapujicim tricet sest let na stejnem miste nikdo nevsiml. Problem byl pouze v tom, ze Mikael nevedel, jakou cenu jeho novy objev vlastne ma - pokud vubec ma nejakou cenu. Presto mu pripadal vyznamny. Onen zarijovy den, kdy Harriet Vangerova zmizela, byl dramaticky z nekolika ruznych hledisek. V Hedestadu se konal slavnostni ni pruvod a v ulicich bylo urcite nekolik tisicu lidi, starych i mladych. Na ostrove Hedeby probihala vyrocni rodinna seslost. Uz tyto dve udalosti znamenaly vychyleni z beznych mistnich zvyklosti.
